Textilní materiály

Jaké textilní materiály můžete na trhu a u nás na e-shopu najít?

Připravili jsme pro vás přehled textilních materiálů dle jejich struktury a vlastností. Nejedná se o kompletní encyklopedický výčet všech textilií, ale i přesto doufáme, že zde najdete informace, které hledáte.

Délkové vs. plošné textilie?

Tyto pojmy obvykle najdete v učebnicích pro oděvní školy. Jako délkovou textilii označujeme textilní vlákno (nitě), složené z jednoho nebo více vláken. Z délkových textilií vznikají plošné textilie (tkaniny, pleteniny).

Druhy textilních vláken

Vláknem (nití) to vše začíná. V tabulce níže najdete souhrn jednotlivých druhů vláken dle původu – přírodní a chemická textilní vlákna.

Rozdíl mezi tkaninou a pleteninou

• Tkaninu tvoří dvě soustavy nití – osnova a útek
• Pleteninu tvoří jedna soustava nití s kličkami vzájemně provázanými v oka

Základní dělení plošných textilií

Plošné textilie dělíme do několik základních skupin:

1. Podle druhu výroby/vazby: tkaniny, pleteniny, pletotkaniny, netkané textilie, vrstvené textilie, koženky, krajkoviny, plstě...
2. Podle použití: vrchový materiál, podšívky, vložkový materiál,...
3. Podle materiálového složení: bavlnářské textilie, lnářské textilie, vlnařské textilie, hedvábnické textilie

Tkaniny

Tkaniny vznikají kolmým spřádáním dvou druhů nití – osnovních nití (podélně) a útkových nití (příčně) na tkalcovském stavu. Útkové nitě se vážou buď pod nebo nad osnovními nitěmi, dle druhu vazby.

Hlavním strukturálním prvkem tkanin je vazný bod = místo překřížení osnovní a útkové nitě. Dále se vazný bod dělí na:

• vazný bod osnovní = při pohledu na líc tkaniny leží osnovní nit nad nití útkovou
• vazný bod útkový = na líci tkaniny leží v překřížení nití útková nit nad osnovní nití

Upraveno dle [1].

Ve vzornici (schématu) vazby tkaniny jsou osnovní vazné body značeny jako černé čtverečky a útkové vazné body jako bílé čtverečky. Jako osnovní vazba se označuje druh vazby s převládajícími osnovními vaznými body, zatímco u útkové vazby převládají útkové vazné body. Pokud je počet osnovních a útkových vazných bodů stejný, jedná se o oboustrannou vazbu, a tím pádem vypadají líc a rub tkaniny stejně.

Stejně vázané osnovní a útkové nitě, které se pravidelně opakují po délce a šířce tkaniny (tvoří čtverec/obdélník) se nazývají střída vazby (něco jako „vzorec střídání nití“). Velikost střídy vazby se vyjadřuje jako počet osnovních nití krát počet útkových nití, např. 2x2 = ve čtvercové střídě jsou 2 nitě osnovní a 2 útkové. Ve vzornici vazby se osnovní vazní body ve střídě vyznačují křížkem.

Struktura a vlastnosti tkaniny (např. pevnost, prodyšnost, splývavost, mačkavost) jsou kromě druhu vazby ovlivněny i dalším důležitým technickým parametrem – dostavou tkaniny = počet osnovních a útkových nití na určitou délku (obvykle 10 cm). Například, na rozdíl od tkaniny s velkou dostavou, která je pevná a mačkavá, tkanina s malou dostavou je řídce tkaná, měkká, a její nitě mají sklon k posouvat se.

Vazby tkanin

Základní vazby tkanin jsou: plátnová, keprová a atlasová. Od těchto základních typů vazeb se odvozují další druhy vazeb.

• Plátnová vazba – nejjednodušší vazba tkanin, ve které se pravidelně střídají osnovní a útkové vazné body. Ve střídě vazby jsou 2x2 vazné body, proto se jedná o oboustrannou vazbu. Tkaniny mají hladký povrch bez vystupujícího vzorku, proto se upravují přidáním efektních (např. metalických) nití nebo se barví a potiskují. Mezi tkaniny s plátnovou vazbou najdeme např. batist, popelín, taft, šantung, etamín. Od plátnové vazby se odvozují další vazby: panamová a rypsová vazba.
• Keprová vazba – složitější vazba tkanin, která se vyznačuje šikmými řádky, které stoupají buď zleva doprava (pravý kepr), nebo zprava doleva (levý kepr). Podle převládajících vazných bodů rozeznáváme kepr osnovní nebo útkový. Nejmenší střída základního kepru je 3x3. Vazba kepru se označuje K a směr kepru písmeny S (levý) nebo Z (pravý). Z toho lze keprovou vazbu zapsat vzorcem, např. K ½ Z = třívazný útkový kepr pravý, kde 1 = jeden osnovní vazný bod ve střídě a 2 = dva útkové body ve střídě. Tkaniny v keprové vazbě jsou měkčí a pružnější než tkaniny s plátnovou vazbou. Mezi keprové tkaniny řadíme např. barchet, kašmír, garbadén, loden, serž, tvíd, homespun. Častěji než základní keprové vazby se používají odvozené vazby např. zesílený kepr, víceřádkový kepr, vícestupňový kepr, lomený kepr, hrotový kepr, křížový kepr, přerušovaný kepr.
• Atlasová vazba – vyznačuje se rozmístěním vazných bodů, zastoupených ve vazbě méně tak, aby se vzájemně nedotýkali. Například, pokud jsou v osnovním atlasu zastoupené méně útkové vazné body, tak se nebudou dotýkat útkové body. Podle toho se také rozlišuje atlas osnovní a útkový (vždy dle vzhledu lícní strany tkaniny). Základní (jednoduchý) atlas je pětivazný, se střídou 5x5. Atlasová vazba se označuje podobně jako keprová, s rozdílem, že za zlomkem je v závorce uvedeno číslo, které označuje na kolikáté další osnovní niti lze (u osnovního atlasu) očekávat útkový vazný bod, např. pětivazný osnovní atlas se označí A 4/1 (2). Mezi atlasové tkaniny řadíme např. atlas, satén, klot, dyftýn, flauš. Najdeme jí ve většině tkaniny se žakárským vzorováním, např. damašek, brokát.  Odvozené atlasové vazby jsou zesílený atlas, přisazovaný atlas, stínovaný atlas.
• Další známé vazby: 
  • krepová vazba = libovolný mix tří základních vazeb, s dodržením podmínky vyhnout se vytvoření podélných/příčných/šikmých pruhů;
  • kanavová vazba = tkanina odvozená z plátnové vazby s typicky mřížkovým vzorem;
  • vaflová vazba = odvozena z křížového kepru nebo libovolně, s typickým plastickým povrchem, zpravidla se čtvercovými obrazci. 

Upraveno dle [1].

Pleteniny

Pleteniny – vznikají provázáním jednoho očka (zátažné pleteniny) nebo soustavy oček (osnovní pleteniny). Rozdílem mezi osnovní a zátažnou pleteninou je v poloha nití při pletení. Základním konstrukčním prvkem pleteniny je tedy očko. V každé pletenině se rozeznávají lícní očka a rubní očka. Očka položená vedle sebe tvoří řádek a očka položená nad sebou tvoří sloupce.

• U zátažných pletenin probíhají dvě očka (hladce a obrace), napříč pleteninou, tj. očka v řádku se protahují očky předcházejícího řádku, které lze po řádcích také vypárat. Dle vzhledu lícní a rubní strany se rozlišují pleteniny jednolícní, oboulícní, obourubní. Klasickým oděvem ze zátažných pletenin jsou svetry. Látky – žerzej, plyš, fleece, piké, svetrovina.
  
• U osnovních pletenin probíhají očka v osnovním (svislém/sloupcovém) směru, souběžně s pevnými kraji látky. Každá osnovní nit tvoří sloupek oček provázaný se sloupky oček sousedních osnovních přízí. Na lícní straně osnovní pleteniny lze vidět charakteristické podélné stromečky. Na rubní straně lze vidět příčné vlnovky. Osnovní pleteniny nelze párat, a také mají mnohem menší tažnost a pružnost než zátažné pleteniny. Lícní strana osnovní pleteniny má podobný vzhled jako zátažná pletenina, avšak na rubu je vidět šikmo položené nitě. Osnovní pleteniny bývají většinou jednolícní. Typicky se osnovní pleteniny používají na dámské prádlo či sportovní oděvy. Látky – trikot, atlas, síť, tyl, pletená krajkovina.

Jednolícní pletenina – na lícní straně vidíme stromečkovité sloupky, na rubní straně příčné vlnovky. Pletenina má velkou tažnost v příčném směru. Nevýhodou je kroucení okrajů a pouštění oček v obou směrech.

Oboulícní pletenina – po natažení pleteniny vidíme lícní i rubní očka, ale po uvolnění napětí překryjí lícní sloupky rubní řádky, takže na obou stranách pleteniny vidíme pouze lícní sloupky. Tažnost oboulícní pleteniny je mnohem vyšší než u jednolícní pleteniny, ale tato pletenina je také objemnější.

Obourubní pleteniny – pletenina vzniká pravidelným střídáním lícních a rubních řádků, které ve výsledku dávají na obou stranách pleteniny vzhled rubní strany jednolícní pleteniny (vlnovky). Tato pletenina má velkou tažnost do délky. Obourubní pleteniny jsou měkké a objemné, vhodné pro dětské oblečení.

Upraveno dle [1].

Pletotkaniny

Pletotkaniny (nesprávně také pletenotkaniny) vznikají kombinací tkaní a pletení, na pletotkacím stroji, např. na českém stroji METAP (MEzi Tkaním A Pletením), na kterém se vyráběli stejnojmenné pletotkaniny. U těchto tkanin jsou typické proužky osnovní tkaniny (cca 80 % plochy), spojené v určité vzdálenosti sloupky dvojitých oček z útkových nití (20 %). Výhodou technologie výroby pletotkanin je vysoký výkon výroby textilie. Nevýhodou je typické proužkování povrchu, které lze částečně potlačit potiskem. Pletotkací technologie se používá pro lůžkoviny, podšívkoviny, košiloviny, technické textilie, ale také pro výrobu textilu pro dámské šaty, či pánské obleky.

Upraveno dle [1].

Netkané textilie

Netkané textilie vznikají přímým spojením textilních vláken (rouna), bez potřeby spřádání přízi (podobně jako při výrobě papíru). Nejprve se připravuje výchozí materiál – vlákenné rouno: mykáním na mykacích strojích, nebo papírenským způsobem za mokra, nebo tavením granulátu a zvlákňováním přes trysky. Mezi netkané textilie by se neměli zařazovat textilie, které vznikají běžnými metodami tkaní a pletení.

Výchozí vlákenné rouno určité tloušťky a hmotnosti se následně pojí a zpevňuje:

• mechanicky – proplétáním, nebo vpichováním, nebo pomocí paprsků vody. Příkladem produktů jsou pavučinka, plstě, proplety, bytové textilie, tepelně izolační vložky, obuvnické textilie atd.
• chemicky – pojené impregnací nebo nanášením tekutého pojiva. Příkladem produktů jsou rubová strana koberců, hygienické zboží, filtry, oděvní vložky atd.
• termicky – nanášením roztaveného pojiva a jeho schlazením.  Příkladem produktů jsou izolační textilie, nažehlovací oděvní vložky, zdravotnické textilie atd.
• nebo kombinací těchto postupů.

Vrstvené textilie

Vrstvené textilie vznikají vrstvením několika materiálů na sebe. Jsou to textilie, které mají z lícní strany jeden druh vrchového materiálu a z rubové strany jiný druh látky, např. podšívkovinu, pleteninu nebo jinou (či stejnou) tkaninu. Tyto vrstvy látek jsou spojeny prošíváním, proplétáním nebo pomocí pěnového (termoresponzivního) pojiva, např. polyuretanové pěny. Často se setkáváme s vrstvenými látkami pro zimní oděvy, kdy je na líci například softshell a na rubu plyšová podšívka. Tím odpadá nutnost vyvložkování, či vypodšívkování finálního oděvu. Vrstvení se používá také pro vytváření různých efektů a vzorů na látce, kdy se vrchní vrstva látky lokálně odstraní (např. vypálí) a odhalí spodní vrstvu, která může mít jinou barvu, či strukturu. Speciálním druhem vrstvených textilií jsou ty s mikroporézními membránami na povrchu, které nepropouští vodu, pouze vodní páru. Jsou proto vhodné na nepromokavé oděvy.

Další druhy textilií

Plstě – jedná se o druh netkané textilie. Je tuhá, objemná a dobře tvarovatelná. Vyrábí se převážně z vlněných vláken. Dobrým příkladem je tvarování plstěných do forem klobouků pomocí páry a tlaku.

Krajkoviny – většina krajkovin se vyrábí strojově, různými způsoby. Dnes jsou nejčastější strečové krajkové metráže, které mají široké možnosti uplatnění. Krajkoviny se vyrábí z jednoduchých multifilových přízí, což jsou nekonečná vlákna z hedvábí, polyesteru, či viskózy.

Koženky – také známé jako syntetické usně. Dle použití se rozdělují na koženky obuvnické, galanterní, oděvní, čalounické atd. Nejčastější oděvní koženky jsou vrstvené syntetické usně. Ty se skládají z podkladového materiálu (tkanina/pletenina/netkaná textilie), s nánosem polymeru (polyuretan, polyakrylát, polyvinylchlorid, nebo kombinace těchto materiálů). Nejvíce se svým vzhledem a vlastnostmi podobají přírodním usním koženky s polyuretan-akrylátovým nánosem, a také mají nejvyšší trvanlivost a suchý nelepivý omak. Dalším druhem oděvných koženek jsou syntetické velurové usně. Dnes jsou koženky prodávány pod pojmem ekokůže, vzhledem k tomu, že nahrazují přírodní kůže získávané ze zvířat.

Reference

[1] Kozlovská H., Bohanesová B. Oděvní materiály I. Druhé přepracované vydání. 1998, Informatorium, spol. s.r.o., Praha

[2] Kozlovská H., Bohanesová B. Oděvní materiály II. 1998, Informatorium, spol. s.r.o.

[3] Bughová G. Encyklopedie textilních materiálů. Příručka módního návrháře. 2011, Slovart